"Ještě že profesor Pirk odvolal …. ".

Dnes jsem poslouchal v „Dvaceti minutách Radiožurnálu“ rozhovor redaktora Tomáše Pancíře s profesorem Pirkem, českým kardiochirurgem, přednostou Kardiocentra IKEMu.

Z počátku jsem značně znejistěl, jestli náhodou tím redaktorem není nějaké „novinářské embryo“ a nebo zda se náhodou nejedná o nějakého „aktivního pohrobka oddělení pravosti víry a propagandy ÚV KSČ".

A podobně, zda proti němu náhodou nesedí, s rádiovkou zmačkanou ve zpocených rukou, nějaké individuum, které si nedávno dovolilo „pustit nemístně pusu na špacír“ a někde v tištěném médiu vyslovit svůj soukromý, osobní, názor na aktuální problematiku ve společnosti, čímž se tak dopustilo veřejného pohoršení, demoralizace společnosti a narušování veřejného pořádku.

Až po chvíli jsem asi pochopil, že Tomáš Pancíř zřejmě plní svou roli, úlohu a zadání, které dostal od svého vedení, zjevně podléhajícího našemu mainstreamu. A že profesor Pirk, pokud chce mít klid a svou práci dělat dál, tak musí s tím mainstreamem nějak souznít a podvolit se.

Proto profesor zjevně takto musel (obrazně řečeno) „potupně mačkat v rukou tu svou rádiovku, zkroušeně a pokorně bít hlavou o zeď“, a přitom odvolat to, co před časem „asi tak nerozvážně" vyslovil někde pro Reflex, (volně tlumočeno): „Že s tím koronavirem to nevnímá až tak katastrofálně, že ten přijde a zase odejde, a že by až tak nepodléhal nějaké hysterii, …… atd.“.

Zároveň se musel také omluvit, že byť zkušený lékař si vůbec dovolil veřejně vyslovit nějaký svůj odborný názor na koronavirus, který by mohl jakkoliv kolidovat s tím, co hlásá mainstream, jelikož mu to vůbec nepřísluší.

-----------------------------------------

Ještě že profesor odvolal .…. . Nevím co by se asi stalo, kdyby tak neučinil (???). Upálili by jej jako Jana Husa nebo Giordana Bruna? Nebo by musel do Tyrol jako Havlíček Borovský, či někde do Gulagu jako jiní. To dnes asi už ne. Jen by možná jako nepohodlný a potížista mohl mít nějaké problémy se svým postavením, či prací. To je metoda, která funguje stále. Praktikovali ji komunisté a stejně tak ji praktikují ti dnešní (disidenti nebyli jen za komunistů, to jen v režimu jedné strany byli více vidět).

------------------------------------------

Jak je všeobecně známo, prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. je významný český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra IKEMu. Když se u nás někde mluví o kardiovaskulárních záležitostech, chorobách, operacích, transplantacích, tak vždy u toho je profesor MUDr. Pirk.

Byť jsem obyčejný občan a medicínský laik, přesto vím, že když se operuje srdce, tak jednou ze základních podmínek úspěšnosti je "dohodnout se" s imunitním systémem pacienta, „přetlačit" různé potenciální infekce, nákazy, virózy, či co to všechno je. A důkladná znalost toho všeho je tak nedílnou součástí a nezbytnou podmínkou úspěšnosti celé kardiochirurgie.

Takže když potom poslouchám „nějakého redaktora (ještě asi s mlékem na bradě)“, jak kára starého medicínského matadora a ve světě uznávaného profíka za to, že si vůbec dovolil vyslovil nějaký svůj osobní odborný názor na dnes aktuální problematiku koronaviru a ten se potom potupně omlouvá za to, „že se údajně nedrží jen té své kardiochirurgie a mluví do práce svým kolegům z jiného medicínského oboru", tak mně z toho začíná běhat mráz po zádech a dělá se špatně.

Redaktor Pancíř tam říká (volně tlumočeno): "Pane profesore, Vy přece jako celebrita si nemůžete říkat co byste chtěl, lidé vám jako známé osobnosti a vyhlášenému odborníkovi ty Vaše výroky uvěří ......, mohl byste tak zpochybnit snažení, jednání a konání našich vládních kruhů ......".

Nějak jsem si přitom vzpomněl na Vlastu Buriana, jak se musel pokořit a jako tehdejší herecká celebrita zpívat v rozhlase Němcům Hvězdy nad Baltimorem.

Kde jsme se to 30 let po revoluci zase octli?

Zase někdo někde z nějakého "oddělení pravosti víry" prostřednictvím rozhlasu troubí, co je jedině správné a co není, co se může říkat a co se říkat nesmí. A také jak je nepřípustné, aby kdokoliv tu jedinou pravdu, byť fundovaným názorem jakkoliv zpochybňoval. Samozřejmě vše jen v zájmu lidu, jako vždy jde jen o blaho lidu, o civilizaci, dnes aktuálně o zdraví lidu.

Kam se zase poděla ta naše vydobytá svoboda?

Profesor se hájil a mluvil o demokracii, že snad může říct svůj osobní názor. To ale není otázka demokracie (demokracie je systém moci a správy ve společnosti). To je věc svobody, svobody člověka a svobodné společnosti.