Podnikat a nebo dělat politiku?

Od chvíle, kdy A. Babiš vstoupil do politiky, je na něj vyvíjený nátlak aby si vybral, jestli chce být podnikatelem a nebo politikem. Obojí prý dohromady nejde, prý se jedná o střet zájmů.

Co na to náš právní stát, naše právo, ústava, listina základních lidských práv …..? Je A. Babiš člověk? Je občan ČR? Má potřebný věk, aby mohl plně a neomezeně využívat svá práva, rovné příležitosti a nebyl při tom nijak diskriminovaný a šikanovaný? Dosud nikdo neprokázal, že tomu tak není. Tak o co tady jde?

Jak to u nás vypadalo po listopadu 89 až do nedávných dnů? Před rokem 89 měli u nás všichni tak nějak stejně. Chodili do práce, měli zajištěné základní sociální potřeby a jistoty. Ale až na několik podnikavých „zelinářů“, kupodivu tolerovaných veksláků a nemluvě o komunistických vůdcích, jejich devizových kontech ve Švýcarsku, všichni měli tak nějak stejně „kulové“.

Po revoluci se otevřely brány netušených možností. A tak šikovný český člověk se pustil do podnikání. A dosavadní disidenti, postižení a dehonestování jedinci z 68 roku a především stále aktivní komunističtí činitelé, aparátčíci, ti zaplavili politickou scénu, drali se k moci.

Ti, co podnikali, začali bohatnout. Ale ti, co byli v politice a na úřadech, ti přímo takovou možnost neměli a nebo to neuměli. Navíc, tenkrát se razilo heslo, že „politika je především služba lidem“. Jenže kdo tady bude jen sloužit někomu a přihlížet tomu, jak řada lidí kolem bohatne? Tito sice neměli takovou možnost legálně bohatnout, ale měli v rukou  moc, rozhodovali o miliardách, biliónech, o bohatství tohoto státu.

A tak zcela logicky a přirozeně se stalo co se stalo? Velice rychle došlo k neoficiálnímu propojení soukromé a veřejné sféry - businessu a politiky. Soukromá komerční sféra cílila na státní bohatství (zdroje, majetek, rozpočet a pokladnu,zakázky,  ......) a bylo jen na politicích a úřednících, kam a jak co poteče. Mantrou doby bylo privatizovat vše, co se jen dalo. Právo, neprávo, v justici bylo třeba zhasnout a „nezávislost justice“ tak dostala svou první ránu (dodnes se z toho jaksi nevzpamatovala, takže od prvopočátku „nezávislou“ nikdy nebyla).

Vznikl tak model - na jedné straně zkorumpovaná politická scéna (jednotlivci a strany), zkorumpovaná veřejná správa, státní moc a na straně druhé korumpující a nebo případně takto vydíraná soukromá komerční sféra (podnikatelé, soukromníci, ….).

Tento model velice rychle zakořenil a úspěšně se na několik let stabilizoval k relativní oboustranné spokojenosti jak mocných politiků a úředníků, tak vlivných soukromníků, podnikatelů, businessmanů …. . To jen řadoví lidé tomu přihlíželi, nestačili se divit a zůstávali jako Alenka v říši divů, jak jsou oni samotní a jejich stát okrádaní, odírání a ožebračovaní kam že se to poděly ideály listopadu 89.

Ta spokojenost na straně soukromé komerční sféry ale byla skutečně jen relativní. Protože hamižnost a nenasytnost politiků, politických stran a vlivných úředníků zjevně rostla do obludných rozměrů (objevila se také celá nová generace kariérních politiků, úředníků, tak zvaných technologů moci ….).

No, a tak se stalo, že jeden z nich, nějaký A. Babiš si jednoho dne řekl, že už nebude stále dokola krmit tu zkorumpovanou „hydru“ a sám se tak stal politikem. Založil si své hnutí. A jak byl úspěšný v podnikání, tak se mu dařilo a daří v politice, stoupal nahoru a dnes je na špici.

Tím ale „hodil vidle“ do celého systému, do dosavadních zaběhaných poměrů a vznikl neskutečný problém. Řada politiků a úředníků se najednou ocitla s otevřenou prázdnou dlaní na vedlejší kleji. Některé stranické pokladny se začaly potýkat s nouzí, vysychaly. Penězovody byly buď odstřižené a nebo přesměrované úplně jinam.

Paradoxně ale zjevně nastalo zděšení také na straně komerční sféry. A to u těch, kteří se v dosavadním zkorumpovaném systému docela slušně zabydleli a uměli v něm chodit. Jejich nastrčení a nebo podchycení politici a úředních (oni samotní jsou „skrytí někde za oponou“) ztráceli své pozice, svůj vliv a nebo se začali bát. Takže i jejich business dostával rány, trhliny a začínal vysychat.

„Houstne, máme tady problém“. Potrefení a postižení tak „zaléhají na matrace“ a bojují. Rozhořel v „boj na život a na smrt"

Hledá se na A. Babiše vše, co se jen hodí, jakákoliv špína. Vytahují se staré kauzy, generují se nové, umělé. Vše se ale míjí účinkem a nakonec každý takový případ zase jen ukazuje na prohnilost tohoto pokryteckého a zkorumpovaného sytému. No, a A. Babiš z toho politicky a v očích veřejnosti vždy jen profituje, roste a posiluje.

Posledním trumfem dnešních dnů proti A. Babišovi je údajný "střet zájmů“.

Střet zájmů je u nás obecným problémem a trpí jim celý náš politický systém od jeho základů. Už samotné rozdělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, včetně vyvažujících pojistek je vědomě a účelově problematické, deformované (proti obecně uznávaným a proklamovaným principům). Jenže u nás jaksi není zájem zlepšovat a kultivovat systém našeho právního státu tak, aby sloužil lidem (naplňoval ústavu). Ale právě naopak, aby umožňovat vše účelově vykládat a ohýbat, jak se to komu v daný okamžik vlivnému a mocnému hodí.

Skutečnost, že A. Babiš je úspěšný podnikatel, miliardář je fakt. Ale vždyť takové jsme tady chtěli, cinkali jsme proto na náměstích. Pokud platí náš demokratický systém a právo, tak není důvod, proč by nemohl být politikem, dělat politiku, proč by nemohl zastávat nejvyšší státní a veřejné pozice, proč by nemohl být premiérem, případně i prezidentem.

A. Babiš své pozice zastává v souladu s naším platným demokratickým systémem a to vždy na určitou dobu a jen lidé rozhodují o tom, jestli bude repete, či jeho konec. Pokud tento systém stále platí a funguje (nemá to navěky) nemůže být řeč o jakémkoliv střetu zájmů, ohrožení demokracie, či nějaké totalitě.

Máme tady 281 členný parlament, vládu - sbor ministrů, přímo voleného prezidenta, soudy, ústavní soud, …… . A. Babiš je jen a jen jedním z nich. Za takové konstelace, kdy nikdo neomezuje činnost a působnost ostatních ústavních, vládních a politických činitelů, mluvit o střetu zájmů jednotlivce jen proto, že je úspěšný a bohatý podnikatel, byť případně legálně pobírá dotace od státu, je naprosto absurdní. A útoky proti němu jsou protiprávní – diskriminační, šikanou, lynčováním na veřejnosti a principiálně útokem na podstatu naší demokracie a fungování právního státu. Je to jen v praxi, kdy „zloději křičí, chyťte zloděje“.

Pokud opozice nechce rozdávat dotace bohatým, tak nechť je zruší nebo nastaví podmínky jinak. Na tohle potřebnou sílu dohromady dá. Jenže opozice podmínky měnit nechce podmínky, nechce přestat sama parazitovat na tom, co je dnes nastaveno. Chce jen „ukřižovat „ A. Babiše, vytlačit jej z politiky, protože ten je o celý „parník“ lepší, než jsou samotní a mají tak "Peška".

Na závěr. Smyslem tohoto článku není podpora A. Babiše jako osoby, čí Hnutí ANO, byť to asi tak vypadá. Ale je to vymezení se proti tomu, co se tady na jeho vrub děje – tj. ignorování právního státu a systému demokracie u nás.

Dnes se „jede po krku“ A. Babišovi, zítra to bude někdo druhý a nebo také všichni, kteří se znelíbí hrstce nějakých samozvaných a rádoby vyvolených.