Kouzlo jinakosti a rozmanitosti

Jaká by to byla nuda, kdyby v politice všechno mělo svůj srozumitelný řád? Podle něj by se vše ubíralo a trvalo vždy jen po nezbytně nutnou dobu a za nezbytně nutné náklady. Co bychom ale dělali s tou přemírou času a peněz?

Jen si to představme.

Kdyby naše demokracie měla jednoznačná pravidla tak, aby většina lidí jí mohla rozumět (jak ji vykonávat a uplatňovat). Každý rok by proběhly nějaké volby, které by politikům mimo jiné stále připomínaly, že byť dnes jsou ti vyvolení, zítra jimi být nemusí, protože jsou tady zástupy dalších povolaných (neměli bychom politické fosílie). Ti, co již byli zvoleni, by ve svém vlastním zájmu byli nuceni skládat účty a obhajovat, co pro své voliče skutečně udělali. A ti, co by chtěli být zvoleni, by byli nuceni voliče skutečně zaujmout tím, k čemu se hodlají zavázat (snížila by se arogance moci a pohrdání vůlí lidu).

Kdyby byly každým rokem nějaké volby (právě nás to i nyní čeká), tak by probíhala prakticky permanentní volební kampaň, což by bylo pozitivní (možná se to někomu nezdá). Díky limitovaným zdrojům by musela být střídmá, umírněná a především korektnější. Už  by neexistovalo žádné: „Konečně je po volbách a konečně bude klid“. Jakýkoliv přešlap nebo podraz by voliči dotyčnému nebo dotyčným spočítali ihned příští rok, v následujících volbách. Možná, že by i to obvyklé politikaření přešlo v serióznější politiku. 

Kdyby také volební výsledek byl jednoznačný a závazný, bez jakýchkoliv následných korekcí těch, co zrovna nevyhráli (bez korekce vyjádřené vůle lidu). Podle volebního výsledku by bez dalších průtahů přešla moc do rukou vítěze a ten by se bez dlouhých tanečků musel pustit do práce, protože by nemohl zavdat nějakou příčinu případnému volebnímu neúspěchu v příštím roce.

Kdyby ti, co právě nevyhráli, sportovně uznali volební výsledek, vítěze a jako aktivní a účinná opozice by poctivě dozírali a kontrolovali, co a jak vládnoucí vítěz dělá. Současně by sbírali a zakládali na příští volby, protože jak říká klasik: „První den po volbách je současně prvním dnem volební kampaně voleb následujících“.

Kdyby paralelně k systému voleb  bylo k zásadním otázkám budoucnosti země referendum, pokud by kdokoliv k tomu sebral a položil na stůl XXX tisíc ověřených podpisů. Jeho výsledek by byl pro danou politickou reprezentaci závazný, musela by jej zrealizovat a naplnit. Něco takového by mohlo sloužit i k odvolání zvoleného politika, pokud by se zpronevěřil svému slibu. V demokracii by tak bylo více demokracie (vše už je někde dávno vyzkoušené a ověřené).

A tak dále. Mohlo by to pokračovat dalšími kdyby o tom, jak by bylo všechno krásné a všeobjímající … . To by ale lidé museli svou demokracii lépe znát a umět s ní lépe pracovat, účinněji ji prosazovat, nenechat se manipulovat.

To vše je jen teorie, která se v praxi až tak nepoužívá. Jenže je tu také jiná věc.

Když něco klape, je to monotónní a po čase nudné. A lid přece potřebuje „Chléb a hry“. Existenčně (materiálně) jsme na takové životní úrovni, jako nikdy v minulosti, takže chleba je zřejmě dosti. Proto už jen ty hry. Masové sporty dokážou plnit tisícové stadiony, stránky deníků a zpráv, ale to je stále málo (ne každého fotbal nebo hokej zrovna bere). A tak co nedokáže sport, bohatě zajistí naše politická aréna.

Sledovat ji a ponořit se do ní, je "zajímavé, napínavé a vzrušující", pokud ovšem na to máme žaludek a nebo jsme příznivci akčních, často zvrhlých amerických thrillerů. TV obrazovky, rozhlas, počítačové servery, tiskové deníky, …, to vše nám dokáže zvýšit krevní tlak, rozproudit krevní oběh a současně umožnit upouštění páry svých emoci, nadšení i frustrací. Dennodenně a v jednom kuse máme k dispozici pořádnou dávku "politického adrenalinového koktejlu". Tak třeba ty poslední.

„Podzimní předvolební kampaň“. Byla dramatická, vyostřená mnohdy až na hranu a nabízela nezbytné napětí a vzrůšo. Ano, detektivky máme rádi - zavřou toho Babiše nebo nezavřou, kdo tedy vytuneloval OKD, bude to někdo šetřit, lithium je skutečný problém a nebo jen předvolební bublina, kam se ztratil zahradník, …???

„Parlamentní volby“. Průběh voleb a hlavně čekání na jejich výsledek, to vše bylo plné otazníků, téměř jako když se běží Velká Pardubická – kdo z nás na koho vsadil, dopředu to nahlas málokdo přizná, jak dopadnou ti naši, ha!, ha!, to je neuvěřitelné, Babiš vede po celé republice, v každém kraji a okrese, udrží to nebo neudrží, vypadá to, že Kalous se tam už asi nedostane, áách jaká smůla, na poslední chvíli přece jen, a ten Kozí Lhoty stejně tak, to je tedy na panáka … .

„Den po volbách“. Společnost je zmítaná jak euforií jedněch z famózního vítězství, tak také frustrací druhých z totální prohry - ten Babiš je neskutečný, on jim to natřel o celý vlak, kdo by to řekl, a nebo, ten syčák Babiš, ono mu to nakonec přece vyšlo, to není možné, s tím se musí ještě něco udělat, přece nepůjdeme zítra do práce a pracovat už vůbec ne, ještě že ten náš demokratický systém je tak pružný a lidé jsou tak tvární, no, ještě se uvidí … .

„Sestavování parlamentu a vlády“. Jsou to nervy, velké šachy a opět detektivka – co s tím Babiš udělá, to tu ještě nebylo, nikdo s ním nechce jít, všichni se jej bojí, a nebo, to Babišovi přece nemůže projít, takové ponížení tradičních politických stran, on nakonec bude mít pod palcem všechny ty miliardy, s kterými jsme dosud "šafářovali" my, ti hloupí lidé nás vůbec nepochopili, vyhrát jsme měli přece my, my jsme ta elita národa, my tady máme vládnout, co s tím teď uděláme, v první řadě je nutné zpochybnit všechno, co se kolem voleb dělo a varovně apelovat na ohrožení demokracie, nic to nestojí a nedá se tím nikdy nic zkazit, co kdyby to náhodou jednou zabralo, vyšleme SOS na všechny strany, třeba se někdo chytí a pomůže nám, vždyť přece ví, že potom dokážeme být štědří, jsme ještě bohatý stát, co nám teď zbývá, tonoucí se i stébla chytá, musíme něco rychle vymyslet, demokracie ne demokracie, kdo je vítěz, toho se potom už nikdo neptá jak …. .

Mezihra. Babiš klame tělem. Co to jen předvádí? Měl, jak vždy bývalo zvykem, si nás začít předcházet, měl nám nabízet, měl nás přemlouvat, uplácet, …. . , vždyť pokladny máme tak zoufale prázdné, naši chlebodárci na nás za to volební fiasko tlačí, a my sami si přece potřebujeme také tzv. „líznout“, jen si představte, on nás vůbec nebere vážně, vždyť jsme byli druzí na pásce, celých 11%., navíc, on se vůbec nehádá s prezidentem, jak se hádá každý správný demokrat u nás, oni si spolu snad hrají do karet, to přece tak nemůže být, my se tady musíme hádat, plivat po sobě a vydírat se navzájem, kdo to nedělá, snad ani není Čech, on to s tím vládnutím a řízení asi přece jen bude umět, už jak dělal tu volební kampaň, a potom ten výsledek voleb, už to všechno bylo podezřelé a ledacos naznačovalo, Pane Bože, on nás snad nakonec vůbec nebude potřebovat., navrhne si svou vládu, Míla mu ji odkývá a v parlamentu s jeho schopnostmi to také nějak protlačí, jak to jen s námi skončí?

Jak to skončí, to si musíme počkat na další dávky adrenalinového koktejlu z naší politické scény. Už se na nich pracuje a ledacos i prosakuje. Objevil se černý kůň Topolánek a chce míchat kartami. Ale nebuďme netrpěliví. Některé věci holt musí uzrát. Do vánoc času dost, nač ten spěch. Naše nezávislá veřejnoprávní televize a ostatní média nás určitě budou o všem objektivně informovat.