Jaký efekt by nám přinesl většinový volební systém?

Můžeme si to zkusit jako výsledek letošních podzimních parlamentních voleb. Volání po většinovém volebním systému se u nás ozývá opakovaně. Takže proč ne?

Dnes máme volební systém poměrného zastoupení, jehož výsledkem je koaliční vládnutí. Bohužel, v jeho důsledku tu máme neustále nějaké problémy, jejichž náklady raději nikdo ani nepočítá.

Průzkumy volebních preferencí naznačují, že jeden z politických subjektů stále posiluje a jeho konečný volební výsledek nemusí být daleko od efektu, který by jinak dával většinový volební systém, tj. že „vítěz bere všechno“. Je to sice jen hypotetická úvaha. Ale na druhé straně, kolik takových hypotéz v životě už došlo naplnění? Třeba u sousedů v Maďarsku se jim to povedlo.

Jak včera v podvečer v Českém rozhlase přiznal samotný Kalousek, a to je už co říct, hegemonem podzimních voleb bude Hnutí ANO, tedy Andrej Babiš a jeho vítězství je zřejmé. Jejich preference se dnes pohybují kolem 33% a asi nadále ještě rostou. Je to projev skutečnosti, že na jedné straně Babiš je fenoménem dneška a na druhé straně je tu totální impotence ostatních, především standardních politických stran. Takže jak moc chybí k tomu, aby nadcházející výsledný volební efekt byl stejný jako ve většinovém volebním systému?

Zásadní odpůrci Hnutí ANO se právě pokřižovali se slovy „Bože chraň“. Jenže.

Že Babiš má takové volební prognózy není jen tak samo sebou, jednoduše umí. Že Sobotka (ČSSD) je premiérem, ale prakticky vládne Babiš, je také zřejmé. Takže co? Sobotka má do konce volebního období snad už jen jeden velký problém, a to, jak si výsledky, které jednoznačně jdou za Babišem, nějak přisvojit a nebo se na nich aspoň trochu přihřát.

Většinový volební systém má řada vyspělých západních demokracií, včetně těch nejmocnějších, se kterými se kamarádíme. Výsledek s jednoznačným vítězem, který potom na dané období vládne, je podstatou tohoto systému a jeho zcela samozřejmou součástí. Dnes vyhrál ten a příště to může být zase onen. Přitom to není žádné ohrožení a už vůbec ne omezení samotné demokracie, jak nám ostatně prakticky dokazují naši spojenci.

Pro nás, situace spojená s letošními parlamentními volbami, může mít řadu výhod.

Pokud by voliči přece jen rozhodli a jeden subjekt by jednoznačně většinově vyhrál, tak bez změny ústavy a čehokoliv jiného, bychom si mohli vyzkoušet, jaký efekt by nám takový většinový volební systém přinášel, jak by fungoval. A že by to bylo hodně zajímavé, o tom není pochyb.

Za normálních okolností, Babiš sice volby významně vyhraje, ale ihned po volbách budou následovat obrovské a možná časově poměrně dlouhé manévry, jak přes jeho volební úspěch jej zase nějak vyšachovat ze hry. Jenže to už nejsou krajské volby, kde „bylo možné dotěrným hladovým a rozzuřeným vlčákům odhodit kost, a tak se jich zbavit, teď se bude hrát o dobytí vrcholu“. A všechny tyto doprovodné hrátky a tanečky se tak budou dít za nemalé peníze (miliardové ztráty), zase poběží čas, zase se nějaký čas nebude vládnout, protože „naši mocní si budou poměřovat pinďoury, aby se aspoň někdo z dosavadních nějak udržel u koryta“. Je otázkou, jestli tohle chceme, jestli tohle jsme si objednali a jestli za to budeme chtít platit?

Pokud by Babiš vyhrál standardně, byť výrazně, přesto bude muset s někým, třeba menším, vytvořit koalici. A tento „někdo“, koaliční partner, zřejmě bude tím nejhorším, co jsme tady doposud měli. Má to svoji logiku. Protože ten bude s dotíráním a podporou všech opozičních kolem a s jejich intenzivní korupcí, okopávat Babišovi kotníky, házet mu klacky pod nohy, třást jeho židlí a permanentně destabilizovat jeho vládu, její práci …. Což pro nás asi moc zajímavé není.

Pokud by Babiš vyhrál většinově, ocitl by se v pozici jednoznačného vítěze, musel by se skutečně předvést a neměl by se na koho vymlouvat. Po čtyřech letech by musel skládat účty a obhajovat svou pozici. Takový je princip. Pro ty, kteří se mu chtějí pomstít, by to mohl byl asi ten nejúčinnější způsob, jenže u nás se úspěch neodpouští. No, a pokud by Babiš nakonec přece jen obstál, tak by to pro nás bylo jen dobře, co lepšího bychom si mohli přát, ne?.

Mělo by to ještě jeden významný efekt a přínos. Pro opozici a především naše standardní politické strany, které by se ze dne na den ocitly "jaksi mimo", by to byla taková studená sprcha, že by snad už konečně zapůsobila i ozdravně (třeba jako praktikovaný studený zábal při vysokých teplotách nebo požár v tropickém pralese). Některé z nich by se asi ztratily v propadlišti dějin. Ale ty, které by zůstaly, by konečně musely prodělat řádnou ozdravnou kůru a revitalizační proces, aby mohly být opět konkurence schopné. Aby v průběhu daného volebního období mohly dělat Babišovi řádnou opozici. A aby v dalších volbách byly Babišovi důstojným protivníkem. Protože systém bez řádné protiváhy a zpětné vazby je sebedestrukční a odsouzený ke svému zániku.

Takže nechat na podzim Babiše vyhrát ne jen poměrně, ale také většinově, se jeví jako příležitostí pro nás a naši budoucnost. A to bez ústavních změn a s ústavou garantovanou praktickou možností případného návratu ke stávajícím poměrům, pokud by se tento experiment neosvědčil.