Kde se peče naše politika?

Představa, že celou svou politiku si vytváříme sami je iluzorní. Svět se za posledních více než sto let, především v 20. století neskutečně zmenšil, dnes je (s nadsázkou) ovladatelný prakticky od jednoho stolu a jedné obrazovky.

Naším problémem je utkvělá představa, že jsme samostatnou a suverénní zemí ve světě, která si doma může dělat co chce, svou politiku doma si vytváří sama, sama si doma o svých věcech rozhoduje, a tak si i sama doma vládne.

Zjevně tomu tak není a to hned už od Masaryka, před tím v rámci Rakouska-Uherska samozřejmě už vůbec ne.

------------------------

Novodobé dějiny Českých zemí uprostřed Evropy (jednoznačně určující dnešek) zjevně vycházejí už z počátku 20. století a to už z průběhu I. sv. války.

- V druhé polovině 19. století Spojené státy americké doma zaznamenaly svůj velký ekonomický a imperiální růst a rozvoj.

- Od roku 1914 v Evropě zuřila I. sv. válka, ve které se vzájemně ekonomicky vyčerpávaly a existenčně likvidovaly všechny tehdejší evropské mocnosti - Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko, Anglie, Francie, Turecko, …. .

- V roce 1917 se do I. sv. války zapojily také Spojené státy americké. Na světové politické a mocenské scéně se tak objevil nový hráč a začal se podílel nebo spíš přímo určovat nové mocenské uspořádání světa - rozdělení vlivu a moci ve světě.

- Po I. sv. válce se USA staly nejsilnější ekonomikou světa (z největšího dlužníka se tak rázem stal největší věřitel) a rázem tak dosahovaly role světového mocenského hegemona, kterým jsou dodnes.

- Známé uplatňování principů imperiální mocenské politiky: „Rozděluj a panuj" zjevně určovalo i novou podobu tehdejší poválečné Evropy, ovšem už pod kontrolou i USA. Evropa se tak rozdrobila na menší státy, kdy v roce 1918 vzniklo i naše malé Československo. A začala se také rozpadávat dosavadní velká světová impéria, „nad kterými slunce nezapadalo".

------------------------

V průběhu I. sv. války byl pozoruhodný myšlenkový veletoč T.G. Masaryka. Ten se původně stavěl za zachování Rakouska-Uherska, za jeho reformování a za setrvání Českých zemí v jeho rámci. O osamostatnění Českých zemí nebyla řeč (stejně jako to viděl Palacký).

Najednou ale Masaryk změnil svůj názor, začal jezdit po světě, lobovat za osamostatnění Českých zemí a za vznik nového samostatného Československého státu. V průběhu války také objížděl válečné fronty - české legionáře a mobilizoval je, že bojují i za budoucí novou samostatnou Československou republiku.

Co asi způsobilo Masarykův myšlenkový obrat a hlavně kde vzal tu jistotu, že osamostatnění je vůbec reálné, kdo za ním stál?

Známé jsou Masarykovy osobní vazby na tehdejší USA, jejich nejvyšší politické kruhy, na prezidenta Wilsona, ....., stejně tak, jak v inkriminované dny probíhala jednání s prezidentem Wilsonem a lidmi kolem něj o novém Československu, jak „někde na chodbě Bílého domu vznikala první ústava nového Československa", kterou Wilson nakonec podepsal, ...... .

Vypadá to, že Masaryk tenkrát takto dostal „svou novou Československou republiku od USA lénem“ za svou podporu zájmů USA v Evropě, dobrou spolupráci a odvedené služby v čase války (to je jen taková úvaha a konstatování zřejmé reality, nic víc).

Je zjevné, že bylo v zájmu tehdy už mocných USA poválečnou Evropu učinit k obrazu svému - dosavadní Rakousko-Uhersko ve středu Evropy rozložit, Evropu tak oslabit a mimo jiné mít uprostřed Evropy vděčnou a oddanou zemičku se stejně tak oddaným „svým prezidentem“.

Pozn. Takový mocenský vliv a mocenskou světovou politiku – vývoz demokracie uplatňují USA po celém světě dodnes. Někde jim to funguje lépe, jinde hůře. Vytvářejí si tak své světové mocenské impériu chráněné svými vojenskými základnami a posádkami.

------------------------

Něco podobného sehrály USA i v průběhu a po II. sv. válce. Po obratu války, kdy bylo evidentní, že Stalin už jen požene Němce od Stalingradu až do Berlína (podobně jako před léty car Alexandr Napoleona od Moskvy až do Paříže), tak necelý rok před jejím koncem (v červnu 1944) vstoupily USA do války přímo i v Evropě a přece jen otevřely západní frontu.

II. sv. válka vygenerovala vedle dosud úřadujících USA dalšího nového mocného světového hráče, a to SSSR.

Mezi USA a SSSR se v rámci války odehrály 3 významné konference - v roce 1943 Teherán, 1945 Jalta a téhož toku Postupim. Na nich se obě mocnosti dohodly na ukončení války a na novém poválečném rozdělení mocenského vlivu a uspořádání světa. To platilo až do konce 20 století a nikdo s tím nic nenadělal (Churchill a případně další se sice zúčastnili také, ale rozhodné slovo měli zjevně jen ti dva hlavní).

No, a tak se malému Československu stalo osudem (jako i zbytku východní Evropy), že z rozhodnutí dvou světových mocností jsme se na 44 let stali satelitem SSSR - ten po celou dobu u nás uplatňoval svůj mocenský vliv a v souladu s tím také určoval celou politiku u nás.

Takže všechny politické události té doby (r. 1956 v Maďarsku, r, 1968 u nás, r. 1981 v Polsku, ....) byly v souladu se zmíněnými mocenskými dohodami, obě mocenské strany byly o tom všem dopředu spraveny, vzaly to na vědomí, a tak související události nemohly dopadnout nikdy jinak než dopadly.

------------------------ 

V polovině 80. let se do čela SSSR dostal M. Gorbačov, začal se svou perestrojku se změnou dosavadní mocenské politiky SSSR. Načež v r. 1989 se u břehů Malty na lodi sešli Bush a Gorbačov, co by prezidenti USA a SSSR. Následně se politická a mocenská mapa v Evropě změnila nevídaně.

SSSR vypustil naše malé Československo ze svého mocenského vlivu - východního bloku a my tak ze dne na den jsme se stali součástí západu, s nadšením jsme vběhli do mocenského vlivu USA - západního bloku.

Jak dnes můžeme vidět, uplatňování světové mocenské politiky a mocenského vlivu na své vazaly je úplně stejné, ať je to z východu nebo ze západu. A každý z velkých hráčů si tak hájí a brání to své.

Spojené státy americké si od 90. let minulého století formují Evropu jako jednu velkou kontinentální zónu svého vlivu a moci – utvářejí si ji ke svému obrazu. Do toho spadá i sjednocení Německa jako jednoho velkého, od války přetrvávajícího protektorátu (Rusko za své kývnutí na to dostalo neskutečně dobře zaplaceno). Nebo následné rozšíření NATO - vojenské to aliance na obranu a prosazování politiky a zájmů USA. A nebo vznik Evropské unie, která je zjevně jen a jen se souhlasem a pod kuratelou USA. To všechno je realita dneška, kterou je potřeba vzít na vědomí a vše kolem i následující volby u nás vnímat její optikou.

------------------------

Ale i při takových významných změnách v Evropě na konci minulého století se ve věci rozložení moci ve světě prakticky nic nezměnilo mezi dosavadními hlavními mocenskými hráči USA a SSSR (následným Ruskem).

Byť jednu chvíli to pro nezasvěceného mohlo vypadat, že USA na špici světové moci budou osamocené a bude jim tak patřit celý svět. Přesto dnes se o tuto pozici musí zase dělit a neustále utkávat s Ruskem a také dnes nově nastupující sílící Čínou.

Nic méně, nyní naše maličkost uprostřed Evropy patří do sféry mocenského vlivu USA, a proto naše politika musí nutně souznít se zájmy USA a "nikdy jinak", ostatně podobně, jako tomu bylo i za éry SSSR, a to zjevně „i kdyby neměl zůstat kámen na kameni".

------------------------

Když se vrátíme na úplný začátek článku – „jak moc jsme samostatnou a suverénní zemí ….“.

Každá ze světových velmocí si vždy už z povinnosti musí zajistit, aby dokázala uplatnit svůj vliv a své zájmy ve světě, v dané zemi, přičemž musí respektovat své dohody s ostatními mocnými světa.

Proto i nadcházející parlamentní volby v příštím týdnu žádný zásadní převrat u nás nezpůsobí a to ať dopadnou jak dopadnou. Je zjevné, že žádné vystupování z NATO nebo z EU se u nás konat nebude, protože USA to jednoduše mocensky nepřipustí (stejně jako v r. 1968 nepřipustil u nás žádný převrat SSSR, či svého času kde jinde na východě).

Ale přesto všechno můžeme ve volbách a volebním výsledkem dát najevo, a aby bylo zřejmé, že věci přece jen vidíme případně poněkud jinak. Můžeme zkomplikovat život všem zdejším šmejdům napojeným na veřejné prostředky, dělajícím si svůj business prostřednictvím státu a na úkor státu. Můžeme tlumit dosavadní „covidový business" a rok tady uplatňovaný vědomě protiprávní „covidový apartheid“. Můžeme odmítnout a zastavit nehorázné zadlužování lidí a celé země. Můžeme podpořit rozšíření naší dnešní demokracie, které byť máme deklarované v ústavě, tak přesto se u nás neuplatňuje, neprosazuje. ...... Atd.

Je známý výrok, že: "Kdyby volby mohly něco změnit, tak by je už dávno zrušili". A nebo bylo napsáno, že demokracie ve skutečnosti vůbec ani neexistuje a nebo když ano, tak jen krátce, protože velice brzy je nahrazená něčím jiným – nějakou oligarchií, či totalitou. Přesto všechno je pro lidi příjemná a hřejivá iluze, že demokracie a demokratické volby by přece jen mohly fungovat a bylo by možné prostřednictvím nich přece jen něco i změnit a něčeho lepšího dosáhnout.