A už je to konečně venku ….

A to z úst nejpovolanějších, jak samotného premiéra, tak jeho zástupce na TV obrazovce v Událostech ČT1.

Důvodem pokračování nouzového stavu - prodloužení a prohloubení už tak utlumeného života, stejně jako ekonomiky je,

aby vláda mohla dál neomezeně a rychle nakupovat ochranné zdravotní prostředky z Číny, čímž se tak vyhne zákonu o zadávání veřejných zakázek a nemusí dělat řádná výběrová řízení.

To zaznělo přímo z úst premiéra, stejně tak jeho zástupce na TV obrazovce v Událostech ČT1.

------------------------------------------------------

A už je to venku. Jak je to prosté? Koho by to napadlo? Kdo by tomu uvěřil, že nejde o nic jiného, než o neomezené nakupování v Číně?

Proč vůbec vláda dělá nějaké vlastní kšefty, není to práce jiných, věcně příslušných organizací a institucí v zemi?

Proč vláda zakázala zdravotním zařízením nakupovat ochranné zdravotní prostředky a materiál s tím, že je bude zajišťovat, nakupovat a distribuovat sama - centrálně (info z TV vyjádření řady představitelů zdravotních zařízení). Z výpovědí dotyčných přitom vůbec nevyznívalo, že by samotné organizace a instituce nebyly schopné si potřebné prostředky zajistit samy, ba naopak. Jen se to po nich jednoduše vůbec nechtělo.

Proč stejně tak nebyl zájem ani o iniciativu a vstřícnost domácích výrobců a dodavatelů zdravotních ochranných prostředků a materiálu (opět informace z TV, vyjádření řady příslušných osob).  Stále dokola tady rezonují triviální ochranné roušky, stále ještě někde chybí. Ještě že lidé už na nic nečekali a ani se na nic neptali, jednoduše sedli ke strojům a začali šít sami. 

Každá u nás doposud fungující zdravotní organizace a instituce přece musela mít regulérní cestou soutěžené a nasmlouvané své dodavatele (???).

Intervenční snahy vlády určitě mají svůj význam, ale to ve chvíli vypuknutí krize, aby na té nejvyšší úrovni strategicky podpořily dostupnost a kapacity zásobování. Ale ne aby zcela potlačily a na vedlejší kolej odstavily dosavadní domácí zásobování, trh a nahradily jej vlastními obchody - nějakými „vládními kšefty svých ministrů“.

Je zjevné že to naše zdravotnictví musí být neskutečně dobrý a výnosný business, i třeba jen s takovými rouškami (točící se miliardy nejsou zrovna málo). Proto asi se jej dva členové vlády - ministři drží zuby nehty. A dokonce se u toho dokážou mezi sebou i pěkně pohádat, a to i ve veřejném prostoru, na TV obrazovce - co komu náleží, přetahovat se o sféry svého vlivu a kdo je a není za co zodpovědný. Samozřejmě, objevující se nefunkčnosti, pochybení a nedostatky (a není jich málo) si vzájemně přehazují jako horký brambor a to i s nezbytnými politickými „šťouchanci do žeber“ tomu druhému. Přitom ale samotný premiér mluví o harmonické týmové práci, jak jsou všichni úžasní a pracují jako tým ve shodě.

Centrální nakupování v jejich pojetí vypadá jako návrat k socialistickému centrálnímu nakupování, distribuci a přídělovému systému. A stejně tak vypadá i jeho účinnost a efektivnost.

Centrální nákup má svůj smysl a efekt. Je to standardní manažerská technika. Ale jen když se zavádí a aplikuje systémově, v klidu, na jeho přípravu a zavedení je potřebný čas, aby bylo možné vybrat ty nejlepší dodavatele, vyjednat a nastavit ty nejlepší nákupní a dodavatelské podmínky, jako i ty nejvýhodnější ceny.

V případě už běžícího krizového řízení ale na nic takového čas není. Pokud centrální nakupování nebylo dosud zavedeno a funkční, tak všechna jeho potenciální pozitiva padají pod stůl - nakupuje se pod tlakem, obvykle se bere všechno co je, za podmínek které určuje prodávající a za ceny násobně vyšší.

Premiér mluví o „leteckém mostu s Čínou". Zní to sice pěkně, ale to jen jednou, dvakrát. Potřetí je naprosto zřejmé, že stále platí to známé „za peníze v Praze dům", tedy „za miliardy a rychlé platby předem i nějaký ten letecký most“. Který ale jak se ukázalo také není až tak ideální, bez rizika a má i své trhliny.

Ministr zdravotnictví Vojtěch vypadá na TV obrazovce jako „štvaný koloušek", který v tom všem nějak kličkuje, a přitom si neustále dává pozor, aby jen tak něco neuváženě „neprovalil".

Ministr vnitra Hamáček se doposud vždy jevil jako taková šedá myš, kariérní politik známého střihu ČSSD, stranická loutka a fíkový list A. Babiše. Když se ale objevily kšefty s Čínou, tak najednou vystoupil ze stínu, neskutečně ožil a přes noc se z něj stala politická a mediální hvězda.  Přitom ale nejde nevidět kolem něj se tak nějak podivně pohybující jeho spolustranické "šikuly" (veřejně to známý terminus technikus jejich bývalého předsedy Paroubka do řad svých spolu straníků).

Těch otazníků je mnohem více, o čem by se dalo psát.

Třeba o náhlém odchod Romana Prymuly z čela ústředního krizového štábu, který si odnesl sebou do podřízené pozice celou svou dosavadní pracovní náplň. A jeho nahrazení ministrem Hamáčkem, kterému na práci zůstalo ……. (???), že by rozvoz ochranných roušek, které stále někde chybí?

A nebo také o ustavení 35 členného ústředního krizového štábu, jehož významnou část tvoří zástupci různých bank a lidí na ně napojených. Vždy jsem měl představu o krizovém štábu jako o menší štíhlé akceschopné skupině manažersky a věcně kompetentních lidí. Tady to vypadá jako jeden „velký lidový chural“, spíš na takovou zpolitizovanou a lobistickou sešlost.

Zpátky k důvodům prodloužení nouzového stavu země v souvislosti bojem proti koronaviru.

Po zdravotní stránce to vypadá (ústy našich odborníků), že problém s koronavirem máme pod kontrolou a při vzájemné ohleduplnosti jsme schopni jej takto udržet až do jeho úplného vyřešení a zlikvidování.

Dále, že prostředky, které k tomu potřebujeme máme zajištěné, a to ne jen v zahraničí. Ale především doma můžeme bohatě angažovat a využívat své vlastní zdroje, výrobce, dodavatele. Můžeme si být tak v ledasčem i soběstační (a ať tady už nikdo neoperuje nějakým nedostatkem textilních ochranných roušek).

Lidem jsme slíbili, že dosavadní krátkodobý měsíční výpadek jejich ekonomické činnosti jim ze státního rozpočtu a se státními garancemi u bank pomůžeme překonat.

A to všechno by asi i stačilo. Pokud bychom se ale nepohybovali už na okraji propastí ekonomického a existenčního propadu, který nás všechny může vrátit 20 let zpátky.

Vidina lepších zítřků se tak může pro celou jednu generaci rozplynout v „nějakých neomezených nákupech v Číně, v otevřeném krvácejícím státním rozpočtu a v narůstajících dluzích jak státu, tak jeho obyvatel“.

Vůbec si neuvědomuji v nějaké nedávné minulosti a ani neznám takovou starší historii, že by „něco podobného chřipce“ (plus/minus) a ani nic daleko horšího, bylo někdy důvodem k jakémukoliv vědomému a účelovému ekonomickému a existenčnímu ohrožení, o zdecimování společnosti nemluvě.

Takže o co tady dnes jde? Kdo má tak neskutečný zájem na tom „rychlém a neomezeném nakupování v Číně …….“? A kdo je tady ochotný za nějaký kšeft obětovat celou příští generaci?